Jak sestavit rodokmen
Jak sestavit rodokmen
Jana Sopóci
Dostávám hodně dotazů tohoto typu: “Jak sestavit rodokmen”, “Jak začít s rodokmenem“, “Ztrácím se v tom“, “Čím mám začít” apod. Tyto otázky jsou pro mne signálem dvojího druhu.
Za prvé mi to říká, že musím poptávce mých klientů po “samo-bádání” vyjít vstříc, a to i přesto, že dnes je na trhu řada genealogických publikací a stále nové vycházejí. Říkám si, kde je chyba a zjišťuji díky zpětné vazbě, kterou mám od mých klientů, že dostupné publikace jsou buď moc odborné nebo prostě zahlcují čtenáře-badatele přemírou informací, ze kterých se mu hned na začátku jeho bádání zatočí hlava. (Ne všechny publikace samozřejmě.)
Za druhé, musím já vyjít ze své komfortní zóny a takovým badatelům, co touží hledat sami, začít dělat mentora/kouče, aby mohli tou dobrodružnou cestou za svými předky jít “skoro” sami. (Mentoring klub běží již od ledna tohoto roku.) Ale to až v jiném článku.
Samotné sestavení rodokmenu, pokud se vezme za ten jednodušší konec, lépe řečeno začátek, není až tak složitá záležitost. Jen je potřeba dodržovat určitá “pravidla” (vysvětím za chvilku, co tím myslím), být trpělivý a logicky uvažovat.
“Sestavení rodokmenu, pokud se to vezme za ten jednodušší konec, lépe řečeno začátek, není až tak složitá záležitost.”
Když jsem začínala s pátráním po mých předcích já (teprve jako amatér), učila jsem se za pochodu a následovala jsme rady, které jsem si před 15 lety vyhledala na internetu a ve starších pubikacích o sestavování rodokmenu, které byly tehdy k dostání. Stejně tak tomu bylo i s učením se umění číst stará písma. Postupovala jsem pomalu a nevzdávala jsem se.
Od začátku jsem ale intuitivně dodržovala jedno nepsané pravidlo, o kterém jsem ještě netušila, že existuje a že ho budu své klienty později učit. Pátrala jsem po předcích totiž systematiky od jednoho předka ke druhému a vždy jsem si pravdivost údaje ověřovala v dalších archiváliích. A to se mi vyplatilo. Snažila jsem se totiž vyhledat všechny dostupné informace o jednom každém předkovi, tedy nejen záznamy narození, ale i oddavky a úmrtí. Pak jsem také objížděla okresní archivy a zjišťovala informace ze sčítání obyvatel (cca 1850-1921), tedy samozřejmě, pokud se dochovala. (Dnes jsou již zčásti digitalizované.) Tam jsem se totiž dozvěděla o daném předku ještě více informací než z matričních knih. To vše nám dá jistotu, že jsme na správné stopě a zavede nás to na stopu další, dále do minulosti. Pátrání je pak paradoxně rychlejší.
Platí to například i tehdy, pokud začínáme pátrat od naší prababičky o které víme (myslíme si, že víme) z doslechu, kdy a kde se narodila, tak začneme hledat rovnou její rodiče. Ale to je právě ta chyba. Často, a věřte mi, setkávám se s tím opravdu často, jsou informace “z doslechu” zavádějící, nepravdivé nebo nepřesné. A tak se může stát, že rodiče prababičky prostě nenajdeme, protože hledáme na špatném místě a ve špatném čase. Ovšem když si nejprve ověříme (a vyhledáme) údaje o parababiččině narození nebo alespoň oddavkách či zápis ze sčítání obyvatel, dozvíme se skutečné informace o jejím původu. Nebudeme pak muset zbytečně a zdlouhavě pátrat někde úplně jinde, v jiném farním úřadě a v jiné matriční knize.
Dalším důležitým pravidlem je přečíst, případně přeložit si celý vyhledaný záznam (popřípadě rodný list prababičky). Často se totiž spokojíme jen se jmény rodičů a jejich profesí, ale další text na dokumentu již nevnímáme, přitom zde jsou ukryté mapy pokladů, klíče k dalšímu pátrání. Podrobněji o tom v mém e-booku Rodokmen pomocí internetu. Nebo také částečně jen v e-booku zdarma Jak sestavit rodokmen.
Pak jsem si pro samo-badatele připravila kurz “Lekce švabachu, kurent v praxi”, který bude začínat 2. července 2019 a bude probíhat on-line. Místa v něm jsou omezená. Více se můžete dozvědět zde. Nyní ještě v předprodeji.