Vyberte si, co chcete zjistit

Nemusíte hned zpracovávat celou rodinu. Na začátku si stanovte menší, konkrétní cíl.

• Chci zjistit, kdo byli rodiče mé babičky.
• Chci dohledat rodinu, která žila v určitém domě.
• Chci sledovat otcovskou linii a rodové příjmení.
• Chci postupně poznat předky ze strany obou rodičů.

Pomůže také rozlišovat, co vlastně sestavujete:

• Vývod předků postupuje od jednoho člověka k jeho rodičům, prarodičům a dalším předkům.
• Rodokmen sleduje potomky vybraného člověka nebo páru.
• Rodinná kronika propojuje doložené údaje s vyprávěním, fotografiemi a dalšími prameny.

Slovo „rodokmen“ se běžně používá pro různá rodinná schémata. Pro vlastní práci je podstatné vědět, koho chcete zahrnout.

Začněte doma

Než otevřete internetový archiv, projděte rodinné dokumenty. Mohou vám ušetřit mnoho hodin hledání.

Hledejte především:

• rodné, oddací a úmrtní listy;
• parte a úmrtní oznámení;
• staré průkazy, domovské listy a pracovní knížky;
• vojenské dokumenty, vysvědčení a kupní smlouvy;
• dopisy, pohlednice, deníky a rodinné zápisníky;
• fotografie a poznámky na jejich zadní straně.

Dokumenty si vyfotografujte nebo naskenujte. U fotografií zachyťte i rub a u vícestránkových písemností všechny strany.

Zapište si také, od koho dokument pochází a kdo uchovává originál. Samotný obrázek bez souvislostí se později obtížně vyhodnocuje.

Promluvte si s příbuznými

Ptejte se nejen na data, ale i na místa, vztahy a životní příběhy.

• Jak se příbuzní jmenovali, včetně rodných příjmení žen?
• Kde se narodili a kde bydleli?
• Kdo byli jejich sourozenci?
• Kam se stěhovali a za jakou prací?
• Vzpomíná si někdo na rodinnou přezdívku nebo číslo domu?
• Kdo je na fotografiích?
• Kdo další by mohl mít dokumenty nebo něco vědět?

Rozhovor si se souhlasem příbuzného nahrajte nebo si dělejte poznámky. Zaznamenejte jméno vypravěče a datum rozhovoru.

Rodinné vyprávění je cenný pramen, ale může obsahovat nepřesnosti. Vzpomínku si uložte jako vzpomínku. Datum nebo příbuzenský vztah ověřujte v dokumentech.

Založte si přehled osob a zdrojů

Pro začátek stačí sešit nebo jednoduchá tabulka. Každému člověku přidělte vlastní číslo, abyste nezaměnili příbuzné se stejným jménem. Nebo pro tento účel využijte některý z genealogických programů, které takové karty předků také umožňuje vést.

U každé osoby zapisujte:

• jméno a příjmení, u žen také rodné příjmení;
• datum a místo narození;
• datum a místo sňatku;
• datum a místo úmrtí;
• rodiče, partnera a děti;
• bydliště, čísla domů a povolání;
• zdroj každého údaje;
• nejasnosti a otázky k dalšímu hledání.

Rozlišujte například:

• Doloženo: údaj jste přečetli v konkrétním dokumentu.
• Rodinné sdělení: informaci poskytl příbuzný.
• Hypotéza: možné vysvětlení, které teprve ověřujete.

Jestli znáte jen přibližný rok narození, napište „asi 1880“. Nevytvářejte přesné datum, které nemáte doložené.

Postupujte po jednotlivých generacích

Začněte u sebe nebo u nejmladšího příbuzného, jehož údaje bezpečně znáte.

• Ověřte jeho narození a rodiče.
• Dohledejte potřebné dokumenty rodičů.
• Z nich postupujte k prarodičům.
• Stejný postup opakujte u dalších generací.

Nepřeskakujte rovnou k prarodičům hledané osoby, jen proto, že rodiče jsou zapsanív zápisu hledaného.

U novějších záznamů se obraťte na matriku

Když záznam nenajdete na internetu, hledejte v bdatelně archivu nebo na úřadě. Knihu může stále spravovat matriční úřad nebo nemusí být zveřejněná.

U matričních knih vedených úřady se obecně rozlišují lhůty pro nahlížení do jednotlivých zápisů:

• narození: 100 let od provedení zápisu;
• manželství: 75 let od provedení zápisu;
• úmrtí: 30 let od provedení zápisu.

U mladších zápisů záleží na oprávnění žadatele; úřad může požadovat doklady prokazující příbuzenský vztah. Zvláštní matrika má odlišné pravidlo počítání uvedených lhůt.

Tyto lhůty automaticky neznamenají, že je celá kniha dostupná online. Nahlížení na úřadě, předání knihy do archivu a zveřejnění digitálních snímků jsou různé věci.

Aktuální podmínky: Ministerstvo vnitra – nahlížení do matričních knih.

Před oslovením úřadu si připravte jméno hledaného člověka, místo, přibližné datum události a informace o svém vztahu k němu.

Zjistěte správnou obec, farnost a archiv

Pro hledání potřebujete především místo, období a druh události.

• Ověřte, o kterou obec jde. Stejný název může mít více míst.
• Pozoro na starší český nebo německý název obce.
• Prověřte, ke kterému kraji dnes patří.
• Podívejte se, který archiv uchovává příslušné knihy. Zohledněte náboženské vyznání rodiny.
• Zohledněte náboženské vyznání rodiny.

Matrika může být vedená pod názvem farnosti, nikoli malé vesnice, kde předek žil. Příslušnost se navíc mohla v čase měnit.

Jako výchozí rozcestník můžete použít naši Badatelnu zdarma.

Pozor na Prahu: pražské prameny hledejte v Archivu hlavního města Prahy. Přičemž okrajové části Prahy mohou být dohledatelné i ve Státním oblastním archivu v Praze, která má vlastní eBadatelnu se sbírkou matrik středočeské oblasti.

Otevřete správnou matriční knihu

Před listováním zkontrolujte:

• zda jde o narozené, oddané nebo zemřelé;
• jaké obce či části farnosti kniha zahrnuje;
• zda pokrývá hledané roky;
• zda odpovídá vyznání rodiny;
• zda má rejstřík, někdy označený jako index.

Rejstřík může být na začátku knihy, na konci nebo v samostatném svazku. Odkazuje zpravidla na stránku či list knihy, což nemusí být stejné číslo jako pořadí snímku v prohlížeči.

Nenajdete-li člověka v rejstříku, prohlédněte také odpovídající zápisy. Rejstřík může obsahovat chybu, jinou podobu jména nebo nemusí být úplný.

Ověřte, že nalezený zápis patří vašemu předkovi

Nestačí shoda jména a přibližný věk. Porovnejte více údajů:

• rodiče a rodné příjmení matky;
• partnera nebo partnerku;
• povolání;
• časovou návaznost známých událostí.

Kmotr nebo svědek může být užitečnou stopou. Jeho účast ale sama o sobě nedokazuje příbuzenství.

Pokud máte dva možné kandidáty, ponechte otázku otevřenou. Dohledejte další záznam, který je pomůže rozlišit.

Nevybírejte člověka jen proto, že se vám hodí do rodokmenu.

Přečtěte celý zápis

V matričním zápisu nehledejte pouze jméno dítěte a jeho rodičů. Podle stáří a typu knihy se ze záznamu můžete dozvědět i původ rodičů, prarodiče, povolání, bydliště nebo jiné indicie, případně pozdější přípisky.

• Rozlišujte datum narození a datum křtu.
• Rozlišujte datum úmrtí a datum pohřbu.
• Všímejte si poznámek o sňatku, úmrtí nebo změně příjmení.
• Zkontrolujte, zda se poznámka skutečně vztahuje k danému zápisu.
• Nečitelná slova označte jako nejistá; nedoplňujte je podle očekávání.

U úmrtního zápisu berte uvedený věk jako vodítko. Při hledání narození počítejte i s možnou nepřesností.

Pokud je text obtížný, porovnejte písmena s jinými zápisy stejného písaře. Pro pomoc se čtením si připravte celý snímek, detail zápisu a odkaz na knihu.

Zkoumejte také sourozence a další události

Když se hledání zastaví, rozšiřte ho na nejbližší rodinu.

• Dohledejte sňatek rodičů.
• Vyhledejte narození jejich dalších dětí.
• Zkontrolujte úmrtí dětí i dospělých.
• Sledujte změny bydliště a povolání.
• Porovnávejte údaje v několika zápisech.

Zápis sourozence může být čitelnější nebo podrobnější. Pomůže také rozlišit dvě rodiny stejného příjmení.

Stejné jméno dítěte se v jedné rodině může objevit opakovaně. Neslučujte takové děti automaticky do jediné osoby; ověřte data a případná úmrtí.

Ke každému nálezu si uložte přesný zdroj

U nalezeného dokumentu zaznamenejte:

• název archivu;
• fond nebo sbírku;
• signaturu či jiné označení knihy;
• druh záznamu a období;
• stránku nebo folio;
• číslo digitálního snímku, pokud je dostupné;
• přímý odkaz, ideálně trvalý;
• datum, kdy jste dokument prohlíželi.

Pokud to podmínky umožňují, uložte si také celý snímek. Přepis a překlad uchovávejte vedle něj.

Používejte srozumitelné názvy souborů, například:

Číslo osoby vám pomůže spojit dokument se správným člověkem. Samotný název souboru však nenahrazuje úplnou citaci.Tedy je vhodné doplnit do názvu i archiv, číslo knihy a například snímek nebo stranu.

Veďte si badatelský deník

Zapisujte si nejen nálezy, ale také to, kde jste hledali bez výsledku.

Stačí jednoduchý přehled:

• Otázka: Co se snažím zjistit?
• Zdroj: Kterou knihu nebo evidenci prohlížím?
• Rozsah: Jaké roky, stránky či snímky jsem prošel?
• Výsledek: Co jsem našel nebo nenašel?
• Další krok: Co ověřím příště?

Místo „narození nenalezeno“ napište například:

„V prohlédnuté matrice narozených pro obec X v letech 1870–1875 nebyl odpovídající zápis nalezen.“

Když člověka nenajdete, změňte postup

Než uzavřete větev jako nedohledatelnou, zkontrolujte:

• Hledám ve správné obci a farnosti?
• Odpovídá kniha vyznání rodiny?
• Prošel jsem původní zápisy, nebo pouze rejstřík?
• Nemá obec či příjmení jiný pravopis?
• Není uvedený věk jen přibližný?
• Mohla rodina žít v jiném místě než žila později?
• Neexistuje samostatná kniha pro určitou část obce?
• Je potřebná kniha dochovaná a skutečně přístupná?

Když chybí místo narození, zkuste nejprve sňatek, sčítání obyvatel nebo pobytovou evidenci. Sňatek mohl proběhnout v bydlišti nevěsty, ale tuto možnost berte jako směr hledání, nikoli pevné pravidlo.

Pokračujte i za hranice matrik

Matriky vytvoří základ rodinných vazeb. Další prameny mohou pomoci s hledáním i s poznáním života předků.

• Sčítání obyvatel: domácnost, vztahy mezi jejími členy a další údaje podle konkrétního sčítání.
• Pobytové a domovské evidence: bydliště, přesuny a rodinné souvislosti.
• Pozemkové a gruntovní knihy: držba nemovitostí a jejich převody.
• Pozůstalostní spisy: dědicové, majetek a rodinné vazby.
• Školní, obecní a farní kroniky: prostředí, v němž rodina žila.
• Vojenské prameny: služba a další údaje podle dochované evidence.
• Noviny, adresáře a mapy: doplnění místních a životních souvislostí.

Ne všechny prameny se dochovaly a ne všechny digitalizované dokumenty jsou přístupné z domova. Dostupnost ověřujte pro konkrétní místo a období.

Například digitální badatelna Národního archivu odkazuje na pražské pobytové přihlášky i další genealogicky využitelné soubory.

Databáze, cizí rodokmeny a AI používejte jako pomocníky

Internetové vyhledávání může přinést užitečné stopy. Nalezenou shodu ale vždy vyhodnoťte.

• Údaj z cizího rodokmenu berte jako podnět k ověření.
• Otevřete původní dokument, pokud je dostupný.
• Zkontrolujte příbuzenskou vazbu, nejen jméno.
• Automatickou nabídku shody nepotvrzujte bez kontroly.

Například na FamilySearch může být dostupný přepis, zatímco obraz dokumentu má omezený přístup. Podmínky se liší podle sbírky.

FamilySearch – vysvětlení přístupu ke snímkům.

Vhodnou AI můžete využít k návrhu přepisu (ty zdarma to většinou neumí a vymýšlejí si), vysvětlení výrazu nebo sestavení plánu hledání. Její výstup však porovnávejte s předlohou. Může zaměnit písmena, domyslet jméno nebo vytvořit nesprávnou souvislost.

Přepis ani odpověď AI nenahrazují archivní doklad.

Rodokmen ukládejte a pravidelně zálohujte

Genealogický program je vhodné používat hned od začátku.

Při jeho výběru se zaměřte na to, zda umožňuje:

• připojovat zdroje a dokumenty;
• zapisovat nejistá a přibližná data;
• rozlišovat různé typy rodinných vztahů;
• chránit údaje žijících osob;
• exportovat rodinná data.

Průběžně zálohujte databázi, snímky i poznámky.

Před zveřejněním zkontrolujte údaje žijících příbuzných a domluvte se s nimi, co můžete sdílet.