Základní terminologie
CO je to rodokmen ?
Rodokmen je nejjednodušší genealogická tabulka, která uvádí předky výchozí osoby (střena) pouze po otcovské linii. Sleduje tedy pouze mužské předky – otce, děda, praděda atd., přičemž o manželkách jsou uvedeny pouze základní informace (jméno, životní data). Jedná se o genealogickou tabulku, která poskytuje přehled pouze o části předků výchozí osoby, častěji se pro zobrazení rodinného stromu využívá vývod.
Co je to vývod?
Vývod je nejpoužívanější forma genealogické tabulky, respektive způsob genealogického bádání. Zahrnuje všechny předky výchozí osoby (střena), tj. její rodiče, prarodiče, rodiče prarodičů a tak dále. Při vytváření vývodu se postupuje zpět do minulosti po všech jeho liniích, a to jak mužských, tak i ženských. Vývod bývá v současnosti často zobrazován v podobě stromu, kdy je výchozí osoba umístěna v jeho kořenech a její předci se od ní rozvíjejí do koruny.
Co je to rozrod?
Rozrod je nejkomplikovanější formou genealogické tabulky. Obsahuje potomky výchozí osoby, respektive výchozího manželského páru, tedy ty osoby, které mají společného předka. Existují dva způsoby vytváření rozrodu. Prvním je sledování jednoho příjmení, strom v takovém případě zahrnuje pouze potomky synů nebo nemanželské potomky dcer. Druhou variantou je sledování potomků synů i dcer, bez ohledu na příjmení.
Rozrod poskytuje přehled o genealogických vazbách v rámci rodu. Jeho zpracování je časově velmi náročné, může totiž zahrnovat několik tisíc osob. Často bývá zpracován v podobě stromu, kdy výchozí osoba / manželský pár je uveden v kořenech nebo na kmeni a jednotlivé rodiny se rozvíjejí do větví.
Co je to kronika?
Kronika (řecky chronos – čas, chronika – dějepisné knihy) je literární žánr vzniklý ve středověku, jedná se přitom o jeden z nejdůležitějších narativních historiografických pramenů. Oproti letopisům je kronika ve své formě složitější, často bývá označována za „košatější letopis“. Úlohou kroniky je chronologicky, tedy podle pořadí, v jakém se děj v časové ose odehrál, popsat jednotlivé historické události. Nejedná se však o systematickou vědeckou práci, tak, jak ji chápeme v moderní historiografii.
Popis těchto událostí je sice méně stručný, než u letopisů, přesto bývá obvykle více strohý, především v porovnání s prameny hagiografickými. Široce se popisují příčiny a souvislosti, hodnotí se události a jejich aktéři. Jako historiografický pramen zprostředkovává poučení o historické paměti.
BYLO TO PRO VÁS UŽITEČNÉ?