Španělská chřipka versus Koronavirus
Píše se rok 2020 a světem se šíří strašák jménem „Koronavirus“. Ti, kteří nevěřili hrozbě ji už pociťují. Ti, co věřili a báli se od začátku prvních zpráv, se nyní bojí víc. COVID-19 se poprvé objevil v Číně již v roce 2019 a patří do stejné kategorie jako SARS.
Zdá se, že historie se opakuje. Již před více jak 100 lety totiž zažil svět podobnou zkoušku odolnosti, která stála život 50-100 milionů lidí. Jiný druh chřipky, tehdy pod přízviskem španělská, měl ovšem mnohem fatálnější následky než současný koronavirus.
Těch příčin bylo tehdy více, např. méně pokročilá věda, možnosti informovat obyvatelstvo a hlavně větší agresivita viru a nemožnost se proti němu celosvětově postavit. Mnoho rodin přišlo o své bližní. Vymřely celé rodiny, nová generace už nikdy nevznikla. Takovou katastrofu, horší než morovou epidemii, nikdo nečekal. Takzvaná španělská chřipka se poprvé objevila roku 1917, kde jinde než v Číně. Na člověka se s největší pravděpodobností se vir přenesl z ptačí říše.
Virus španělské chřipky se projevoval ale velmi podivně. Napadal většinou mladé ženy a muže v nejlepší kondici především mezi 20 a 40 roky věku. Starší lidé byli prý relativně v bezpečí. Čím silnější odpověď imunitního systému, tím horší průběh nemoci. K děsivě vysoké úmrtnosti, což bylo statisticky 10 až 20 % všech nakažených, přispěl i zbídačený stav obyvatelstva. Lid ve většině oblastí trpěl podlomeným zdravím a podvýživou. Chřipka vypukla naplno v roce 1918 a lze ji proto vnímat jako velmi temný stín první světové války. Nemoc byla úmyslně zamlčována. Jediným státem, kde se o chřipce veřejně mohlo mluvit a mluvilo, bylo Španělsko. Proto “Španělská chřipka”.
Profesorka historie na univerzitě ve Štrasburgu Anne Rasmussen o chřipce napsala: „Vinou toho, že zbylé mocnosti mlčely, soudilo se nejdřív, že nemoc řádí výhradně ve Španělsku. Ve skutečnosti byla španělština jediným jazykem, v němž se o infekci smělo hovořit.“
V deníku Čech 6. října 1918, což byl katolicky zaměřený deník, vyšel článek Školská hlídka, který uvedl možné příčiny a vznik této nemoci. Viz. výňatek z článku níže. Autor také spekuluje o místu vzniku nemoci.
Uvádí se, že španělská chřipka pustošila ve třech vlnách. Na jaře roku 1918 se světem, zejména Evropou, Severní Amerikou a Afrikou, prohnala první vlna. Ta druhá téhož roku v létě byla ničivější a silnější. Jako kdyby chřipka chtěla vše dotáhnout do úplného konce, prohnala se pomocí tzv. třetí vlny znovu. Tentokrát umírají ti, co byli dvěma předchozími vlnami jen oslabeni.
Chřipka začala ustupovat až v roce 1920. Lidé si konečně vytvořili dostatek obranných látek a stali se odolnější. Na konci svého dva roky trvajícího řádění se populace země snížila o 3 – 5%.
Také list Pokrok z 9. Října 1918 uvádí příznaky chřipky:
Španělská chřipka se nevyhnula ani slavným jménům. Mezi těmi, kteří nezvládl boj s virem byl i slavný francouzský básník Guillaume Apollinaire. Dále pak autor slavného divadelního dramatu Cyrano z Bergeracu Edmund Rostand či geniální rakouský malíř Egon Schiele, kterého nemoc dostihla v 28 letech.
V českých zemích si podle historika a lékaře Haralda Salfellnera španělská chřipka vyžádala 44-75 tisíc životů. První potvrzenou obětí byl koncipient pražského ředitelství JUDr. Egon M. Prorok, o jehož smrti napsal Prager Tagblatt.
